FotoReport: Čundr 2013 – Novohradské hory

Napsal KrálikOpičák, 4.10.2013

Letošní čundr do Novohradských hor byl opět bez bab a taky to tak vypadalo! To, co uvidíte na fotkách a přečtete si v reportu od Mira, je jenom malá publikovatelná část toho, co se na čundru dělo.

Report i fotky prošly velmi přísnou cenzurou, protože co se stane na čundru, to tam taky zůstane! 🙂

Čtvrtek

Vyjíždíme ve čtvrtek odpoledne. Většina z Kladna. Miro se připojuje v Práglu na hlaváku. Vlak má 20min zpoždění, které jsme vyplnili tlacháním a ochutnávkou nakoupených piv.

 

Zabrali jsme dvě kupé i se spolucestujícími. Chlápek co seděl snama se přidal do koštování vzorků Pálavy a Tramínu Červeného. Pálava v hodnocení propadla, ale to nám nezbránilo ju vypit. Zpěv a vykládní o životě, politice a vůbec nás přeneslo na konečnou do Českých Budějovic, kde by chtěl žít každý.

Tam sme potkali IvčuWu, která se zrovna připravovala na maturitu z angličtiny. Byla velmi milá a moc se toho nenaučila. Zato získala naše kontakty na facebúk. Nebo my její? Bohužel tento úsek cesty nebyl dostatečně dlouhý, aby se nám povedlo ji vzít sebou.

 

Nové Hrady mají vlakové nádraží asi 2km vzdálené. No, energie sme v sobě měli již napováženou. Mnozí ji z těžkostmi nesli, ale přece jen nás do Nových Hradů dostala. Cesta se místy zdála dosti úzká, Nové Hrady malé.

 

V prví putyce nás vyhodili. V druhé sme se radši svalili na zem. Dočasně. Mirovi se na gauči náramně spalo. Div, že přežil šipkovanou. Když bylo po půlnoci, k jednéj nebo druhéj hodině, vyrazili sme na hrad. Byl zavřený. Červená nás vedla komusi přes barák. Kozy mečely, Libor padal a byla tma. Uložili sme se ke spánku na tábořišti u Terčina údolí.

Pátek

Budíček, snídaně, prozření.

Zásoby vína téměř padly, což ulehčilo našim zádům. Vyrážíme kolem 10~11h. Cílem je okolí Žofínského pralesa. Asi po půl kilometru se dělíme. Libor, Karel, Erw a Drobek potřebují nabrat energii na cesty. Miro, Gordis, Xenis a Kralík zas potřebují pochodovat. Cesta pěkně ubíhá. Sem tám nás kropí lehký podzimní deštík. Asi za dalšího půl kiláku je restaurace Lázničky. Nám čtyřem pochodovačům je jasné, že osud ostatních je zpečetěn.

 

Pokračujeme Terčiným údolím, kolem Cuknštějnu do Horní Stropnice. Pauza na kofolu, banán apod. Proč ne pivo nevím. Směr Dobrá Voda, kostel. Dosaženo kolem půl druhé. Hospoda žádná, tak sme vzali za vděk místním bistrem, provozovaným párkem důchodců. Paní doporučuje doplnit vodu u kostela. Též vypráví jak tudy jezdí cyklist a běhají tady běžci, co za to platí!?

 

Kostel, pěkný. Právě v rekonstrukci. Výzdoba hodna shlédnutí. Vyrážíme na Kraví horu. Podle mapy docela stoupák. Ve skutečnosti pohoda. Připojuje se k nám kotě.

Na vrcholu dostala od Gordy tatranku. Rozhledna vyje jako vlčí smečka. Trochu děsivé. Vylezli sme nahoru a udělali fotky. Po chvíli vyhlížení druhé části výpravy se vydáváme dál. Túristi dole se podivují nad Mirovýma cosi jako botama (kus gumy provázkama připoutaný k chodidlům). Markéta je krásná. Z Dačic.

 

Na Kuní horu byl stoupák obdobný, ale kratší. Cesta dolů po trase Silva Nordic Run až k penzionu Žofín. Pokusy zastavit nějaké auto moc nevycházejí. 100m před penzionem Žofín se nám to však přece jen podařilo. Řidička je krasavica (Hanka). Ale to už snad dojdem, ne.

 

Díky její přímluvě sme získali luxusní ubytování v zahradním domku. Čekáme na druhou část výpravy. Erw nechce prozradit, kde sou. Usuzujeme na Horní Stropnici. Dorazili za nedlouho. Audinou s ožralým řidičem, co s práznou nádrží musel ještě do Budějic. Moc hezký. Karel vypadá vesele. Pouští se s nama v karty. Bohužel to není marijáš a nemůže furt něco tasit. Libor mezi tím vyplašil majitela, čímž sme ztratili naše střechu nad hlavou. Zbytek večera se snažíme uklidnit majitela a odvést Libora z šenku. Podařilo se. Utrhli sme si ostudu, kterou snad za nás vyžehlil Erw zpěvem při kytaře.

 

Vzniklá situace nás rozdělila. Xenda, Gorda, Miro a Králik se vydali hledat jiný nocleh. Libor s Karlem zapadli na zápraží přilehlých obydlí a Erw (až dohrál) s Drobkem do původně domluveného zahradního domku.

 

Sobota

Xenda, Gorda, Miro a Králik našli jakou si lesní boudu a namačkaní na sebe přespali na její pidi verandě. Erw s Drobkem je dostihli kolem deváté. Společně vyrazili k Huťskému rybníku a odtuď do Pohorské vsi. Počasí, podzimní. Občas deštík. Jde se však výborně. Nad Pohoskou vsí se fotíme a odhadujeme, která vesnice je našim cílem.

 

V Pohorské vsi sme dali pauzu a počkali na Karla s Liborem. Čas sme si zkrátili přípravou oběda. Dostatečně najezeni výrážíme do obce Malonty, kde na nás čeká Jožka Černý.

 

Malontské vinobraní

Jako každoročně, tak i letos se v Malontech koná vinobraní (přezdívka pro besedu u cimbálu a pořádnou ožíračku). Kde by se tam vzalo víno, že. Tak z Jožky sme slyšeli jen “V Zarazicách krajní dům” a “Když sem šél z Hradišťa”. Byl indisponovaný, ale spodky měl na sobě, jak nám sdělil při svém příjezdu. Folklórní část ansámblu si to užila. Tancovali, zpívali, pili. Zábava neskutečná. Miro se předvedl moravským verbuňkem a Gorda s Xendou a Erwem se přidali, i když to tančili snad poprvé. Osazenstvo společenského domu jásalo a provolávalo slávu naší trempské skupině.

 

Neděle

Se nesla v duchu návratu domů. Miro, zřejmě naspeedovaný z večera, vyrazil brzy po rozednění. Xenda, Gorda a Erw též. Karel, Libor, Králik a Drobek pozdějc.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *